produbi@email.cz

Malé adventní zamyšlení aneb Jak to bylo s Derynky

Tak si tak přemýšlím nad láskou k bližnímu, humanitou, liberalismem a demokracií a nad tím, jak je důležité hájit morální hodnoty slušné občanské společnosti a pěstovat demokratickou politickou kulturu. A najednou tváří v tváře všeobjímající nenávisti některých lidí mi to vše přijde mnohem důležitější.

„Ta Derynková, to je určitě Němka zasraná, určitě má sudeťácké předky,“ řekl pan Pavel Svoboda pro týdenní Respekt, v kterém vyšel 16.12.2019 článek o záměru stavby sochy pohraničníka se psem a samopalem na Cínovci.

Není to poprvé, co mne pan Svoboda spojuje se sudetskými Němci, a vlastně by mi to v zásadě ani nevadilo, protože kolektivní vinu neschvaluji v žádném ohledu a u žádného etnika. To, co mi vadí, je veřejné spojování příjmení Derynk s informacemi, které jsou nepravdivé a mají negativní význam ve smyslu „sudetská Němka = ta špatná“. Podobné nactiutrhačné výroky se pak netýkají pouze mne, ale všech nositelů tohoto příjmení.

Vrtá-li tedy někomu hlavou jméno Derynk, tam mu ráda a třeba i osobně osvětlím historii tohoto rodu. Velice zjednodušeně řečeno, na Roudnicku u Labe je vesnice Černěves a v té vesnici žili od prvních matrik vedle nositelů pár jiných příjmení samí Derynkové, Dyrynkové, Dirinkové. Byli to sedláci a rolníci, mluvící česky. Jak jistě mnozí ví, na Roudnicku žily v drtivé většině české rodiny a jazyková hranice byla až u Terezína. Moji mužští předci se tak ženili s místními Češkami. Podobně můj děda si vzal dívku z nedaleké vesnice. Dodnes je v této oblasti ve srovnání s průměrem ČR vysoký výskyt tohoto příjmení a jejich obdob, a dokonce současná starostka Černěvse je překvapivě…Dyrynková. A všichni Dyrynkové, Derinkové a Derynkové jsou vlastně příbuzní.

Je-li to tedy pro někoho nutné a důležité, může mne na základě příjmení Derynk nazývat Češkou, částečnou Anglo-Saskou, částečnou Ruskou, částečnou Pruskou či částečnou Němkou (s hypotetickým podílem této etnicity maximálně 1/18), protože soudě dle netypického jména pravděpodobně moji předci odněkud v šestnáctém století či dříve přišli. Ale kdo ví? A kdo si dnes může být jistý, že v matrikách zapsaní otcové dětí byli jejich biologičtí otcové?!

K soše pohraničníka opakuji:

–  Klub českého pohraničí (KČP), který chce sochu vztyčit, je levicově extremistická organizace, která otevřeně hájí komunistický režim v Československu a jeho praktiky. 

– Plánovaná socha vojáka se samopalem a psem má být symbolem a oslavou totalitního komunistického režimu a jeho praktik, a nikoliv vzpomínkou na řadové pohraničníky, jak se členové klubu snaží tvrdit.

– Socha je plánovaná na veřejně přístupném a viditelném místě, na pozemku KČP, takže i z tohoto důvodu může být těžko považována za pouhý projev svobody slova pana Svobody.

Pro mne osobně je nepřípustné, aby se oslavovala jakákoliv totalita, ať už komunistická, fašistická, nacistická či jiná, proto se záměrem vztyčit sochu nesouhlasím. Na sochu lze pohlížet jako na propagandu komunismu a původně k tomuto účelu také sloužila. A tvrzení, že jde o oslavu práce pohraničníků je opět jen propaganda, která má jediný cíl, a to obalamutit důvěřivé lidi.

Kamila Vítek Derynková

Napsat komentář